Der wohltätige Derwisch

ACTUS 2

Scena 1

Das Theater ist ein Garten, am Grunde des
Meeres. Zenomide sitzt auf einer Schaukel, die Sklaven
ziehen an den Seilen, die Weiber stehen auf beiden Seiten
mit Mandolinen und singen folgendes:

No, 7.Chorus

WEIBER

Die Männer zu fesseln ist unser Gewinn!
Sie dannzu vernichten ist weiblicher Sinn.
Wir denken, wir trachten,
wir tändeln, wir schmachten.
Die Männer zu fesseln ist unser Gewinn!
Siedann zu vernichten ist weiblicher Sinn.
Schleicht dann so ein Männchendaher,
und quält uns die Liebe zu sehr,
so muß man ihn sprödeverachten,
dann wird er verwelken, verdorren,
verschmachten,
versinken ins traurige Grab.
Dies seiedie Rache,
die Schönheit uns gab.
Die Männer zu fesseln ist unser Gewinn!
Sie dann zu vernichten ist weiblicher Sinn.
Wir denken und trachten,
wir tändeln, wir schmachten.
Wir denken, wir trachten,
wir tändeln und schmachten.
Die Männer zu fesseln ist unser Gewinn!
Sie dann zu vernichten ist weiblicher Sinn.
Sie zu fesseln, zu verschmächten,
zu verachten, zu vernichten
ist unser Gewinn,
ist weiblicher Sinn.

Scena 2

[Vorige.] Dazu eine Sklavin.

SKLAVIN

(kniet) Mächtige Fee! So eben kam euer fürstlicher Vater
auf einem mit 20 Drachen bespannten Wagen an. „Wo ist
meine Zenomide, meine unglückliche Tochter? Eilig,”
sprach er: „Und fahrt michpfeilschnell zu ihr!“ Hier ist
er schon!

Scena 3

[Vorige] Dazu Abukaf, Gefolge.

ABUKAF

O, meine Tochter!

ZENOMIDE

Mein Vater!

ABUKAF

Alles entferne sich. (alles [außer Abukaf und Zenomide]geht
ab)

Scena 4

Abukaf, Zenomide.

ABUKAF

Kind, wohast du den Zauberbecher, den du sorgfältig
bewahren solltest?

ZENOMIDE

Ach Vater! Unsre Macht ist dahin! Er wurde mir
entrissen.

ABUKAF

Entrissen? Vonwem?

ZENOMIDE

Sofranos Vater, euer Feind, entri mir ihn mit List.

ABUKAF

Sofranos Vater? Der, den du damit vergiften solltest?

ZENOMIDE

Eben der!

ABUKAF

Und das tödliche Pulverso ich dir gab?

ZENOMIDE

Ist noch in meiner Gewalt! Aber ohne diesen Becher hat
es keine tödliche Wirkung mehr.

ABUKAF

Tod und Hölle! Dieser Becher in meines Feindes
Händen? Wie war’s also?

ZENOMIDE

Hört denn: Einige Tage nach eurer Abreise kamein
iremder Derwisch, als ich eben, wie gewöhnlich, auf
meiner Schaukel saß. Seine Miene war fromm, sein
Ansehen männlich, seine Sprachevoll Witz. Kurz, dieser
Derwisch gewann mein Zutrauen so sehr, daß ichihm
erlaubte, alle Tage mich ein paar Stunden besuchen zu
dürfen. Eines Tages überraschte er mich auf meinem
Zimmer; er lobte meinen Geschmack von Putz. Kurz,
nichts entging diesem Derwisch, worüber ernicht
hundert Lobeserhebungen mir zu sagen wußte. Endlich
warf ereinen Blick auf den tödlichen Becher. „Ei seht
doch,“ sprach er, „hiersteht ein eben so ähnlicher Becher
wie der meinige.“ „Mag sein,“ sagt ich,„aber der eurige
wirkt gewiß nicht so schnell als der meinige. Es istein
Becher des Todes! Der, so einige Tropfen daraus trinken
würde,lebte den folgenden Tag nicht mehr! Er ist die
Arbeit meines Vaters. Kurz, er ist für Sofranos Vater
bestimmt.“ „Wirklich?“ sprach er. „Nun, so dankeich
euch denn für dieses teure Geschenk!“ Er riß voll Grimm
seine Kutte auf, sogleich erkannte ich, daß er Sofranos
Vater selbst war. Ichrief meinem Sklaven, ihn auf-
zuhalten, allein vergebens! Er nahm seine Gurt in die
Hand und schwang sie, und sogleich brach die Decke
meines Zimmers; Tür und Fenster öffneten sich dann von
selbst; dann schwang ersich auf einen Drachenwagen
unter schrecklichem Donner und Blitz; und [er]fuhr wie
ein Gott der Sonne zu. Sein letztes Wort war:„Auf
Wiedersehen, schöne Prinzessin mit der langen Nase!”

ABUKAF

Schrecklich! Schrecklich! Eine Arbeit von 20 Jahrenauf
einmal dahin, ohne mein Ziel erreicht zu haben! Mein
Plan war sogut, so schön ausgedacht! Dachte, wenn du
Vater und Sohn vernichtest, so bist du Herr zweier
Fürstentümer.

ZENOMIDE

Bester Vater, noch istnicht alles verloren; ich habe
Hoffnung.

ABUKAF

Und welche?

ZENOMIDE

Sofrano liebt, betet mich an.

ABUKAF

Wie? Du wolltest meinem Feind …

ZENOMIDE

Gegen liebe schenken? Nein Vater,nie werde ich den
Jüngling lieben, dessen Vater des meinigen geschwomer
Feind ist. Aber locken will ich ihn, Liebe heucheln,das
kann ich, aber nie mein Herz ihm schenken.

ABUKAF

Wird auch Sofranos Vater…

ZENOMIDE

Sofranos Vater? Wie? Ihr wüßtet nicht, daß Sofranos
Vater tot sei?

ABUKAF

Tot? Der Vater tot? Ha! Der Sohn soll bald folgen! O
Tochter, du gabst mir die süßeste Nachricht.

ZENOMIDE

Daher denk ich, wenn ihr den Prinzen durcheinen
freundlichen Brief bitten wolltet, unsern Hof zu besuchen.
Laß ihn dabei erraten, daß ich selbst wünschte, daß sein
Herz… (Türkische Musik, ganz piano)

ABUKAF

Was ist das? Musik? Freudentöne?

Scena 5

[Vorige.] Dazu ein Sklave.

SKLAV

Herr! Sofranos Flaggeweht unsern Mauern zu. Er ist
nicht weit entfernt. Das Volk sammelt sichauf allen
Straßen. Sein Ansehen ist glänzend, und sein Gefolge
sehrzahlreich.

ABUKAF

Sofrano hier? Hier in unsern Mauern? Ha! Willkommen,
süße Rache! Komm Tochter! Was ich dich nunlehre,
befördert mein und dein Glück. (ab)

Scena 6

Musik wirdstärker. Sofrano, die Trommel anhüngend, den
Beutel im Gürtel steckend;Mandolino, mit dem Kästchen und
der Kappe, Mandolina,Mohren.

MANDOLINO

Ha Weib! Du schläfst ja gar! Wache auf!

SOFRANO

Sieh Freund, hier ist der Ort, wo ich Zenomidezum
erstenmal sah! Hier wars, wo ich schwur, sie oder nie
eine anderezu lieben.

MANDOLINO

Lieber General, hier haben wir keinen vorteil haften Ort
gewählt.

SOFRANO

Wieso?

MANDOLINO

Hier ist Abukafs Zaubergarten, wo schon viele Männer
sich verirrten und aus der Welt kamen ohne zu wissen,
wohin.

SOFRANO

Zenomide wird unsschützen.

MANDOLINO

Zenomide hat selbst nicht den besten Ruf. Manspricht
viel Böses von ihr. Zum Beispiel: man sagt, siewüßte
meisterhaft in der Luft herumzuflattern. Sie verstünde
die Männer zu vergiften, und …

SOFRANO

Schweig! Zenomide hat eine edle Denkungsart; so eine
empfindsame Seele ist keines Truges fähig. (man hörteine
angenehme Musik)

SOFRANO

So schweig doch still, duunempfindsamer Mann!
Wirken diese Töne nicht auf dein Herz?

MANDOLINO

(zeigt das Essen an) Mir wär jetzt so was lieber alsdie
schönste Musik.

SOFRANO

Ich befehle dir zu schweigen.

MANDOLINO

Du General, mach dich nicht zu mausig, oder ich zeig
dir, wer ich bin! Ich hab dich mitgenommen, daß du nur
Länder und Geld erobern sollst. Wegen einer Musik oder
wegen eines flachen Weibsbildes geh ich nicht vor die
Türe hinaus.

SOFRANO

Wenn du nicht den Augenblick schweigst, so rufe ich
einige von meiner Begleitung, daß siedich binden und
in’s tiefste Gewölbe meines Schiffes werfen.

MANDOLINO

Mich binden lassen? Mich in’s Schiff werfen? Der
General den König? Das will ich sehen! Jetzt bin ich
in derhöchsten Gefahr, nur will ich sehen, was meine
Schellenkappe für Wirkunghat (er seizt sie auf). Jetzt
mach mir nur noch einen einzigen Subordinationsfehler,
so sollst du sehen, wie ich dich pfeffernwerde.

SOFRANO

Der Mann ist ein wahrer Narr! Ich muß mir ihn vom
Halse schaffen! Ha da!

MANDOLINO

Jetzt, Schellenkappe zeig, was du vermagst. (Er beugt den
Kopf, sogleich erscheinen die 12 Derwische,singen den Chor
vom ersten Akt, und schlagen wieder zu.)

No. 10=No.

SOFRANO

(lacht nach dem Chor) Nun Herr König, wie steht’s? Wird
man nun bald gehorchen?

MANDOLINO

Der Teufel hole die Regierung samt der Schellenkappe!
Ich mag kein König mehr sein. Will lieberbleiben, was
ich bin. Regiere du statt meiner. (Die angenehme Musik
fängt wieder an.)

SOFRANO

(Sieht ihn drohend an. Die Musikwird stärker.) Das ist
Zenomide! O, sie ist’s! Sie ist’s! (zieht sichzurück)

Scena 7

[Vorige.] Dazu Zenomide, singt im Eintreten ihre[Arie].

No. 12.

ZENOMIDE

Sofrano, fühltest du mein Leiden
seit unserm letzten bitter’n Scheiden?
Du eiltest liebevoll und warm
in des verlass’nen Mädchens Arm.

SOFRANO

O, göttliches Mädchen! Hörst du, Mandolino?

MANDOLINO

Ich rede kein Wort mehr!

ZENOMIDE

(singt weiter) Sofrano, könntest du verlassen
undmich so lange nicht mehr sehn?
O fühltest du, wie ich so warm,
duwärst schon längst in meinem Arm.

SOFRANO

O, ich Glücklichster aller Sterblichen! Rührt dich das
nicht, Mandolino?

MANDOLINO

Bei mirrührt sich alles!

ZENOMIDE

(singt weiter) Sofrano, könnt’ es dochgeschehen,
dich, Trauter, noch einmal zu sehn!
Doch fühltest du nichtmehr für mich,
so sei’s! Ich sterbe froh für dich.
(Nach jeder Strophe lächelt Zenomide und
macht Pantomimen der Verachtung.)

SOFRANO

(fällt Zenomide schnell zu Füßen) Nein Mädchen! Nicht
sterben sollst du! Leben! Nur für mich alleinleben,

ZENOMIDE

O, der übergroßen Freud! Ich sterbe. (fälltverstellt
ohnmächtig in seinen Armen)

MANDOLINO

O, was gibt’sdoch für Narren in der Welt? Es ist nicht
zum Aushalten. Ich will lieber gehen und sehen, ob ich
keine Liebhaberin finde, die mir was zu essen gibt.(ab)

Scena 8

Vorige, ohne Mandolino.

SOFRANO

O, erwache,himmliches Mädchen! Erwache! Dein
Freund, dein Sofrano, hält dich in seinen Armen.

ZENOMIDE

(schwach) Sofrano! Du bist’s?

SOFRANO

Ich bin’s! Und Trotz sei dem geboten, der dich mir
entreißen wollte.

ZENOMIDE

Und gleichwohl konntest du Jahre lang deine Zenomide
vergessen?

SOFRANO

Vergessen? Nein, nicht vergessen! OMädchen! Mein
Schmerz war gewiß so heftig als der deinige. Ich bin
Fürsten sohn und war arm; damals konnte ich nichts dir
bringen als mein warmes, gefühlvolles Herz. Nun aber
bin ich reich, besitze Schätze! Diese teile ich nun mit dir,
so wie mein Herz.

ZENOMIDE

OSofrano! Dein Herz ist mir werter als alle Schätze der
Welt. O, ich fühle,daß ich ohne dich ein unglückliches
Geschöpf auf dieser Erde bin.

Scena 9

[Vorige.] Dazu eine Sklavin.

SKLAVIN

Prinzessin! Euerfürstlicher Vater sucht euch aller Orten.
Hier ist er schon. (ab)

Scena 10

[Vorige.] Dazu Abukaf.

ABUKAF

Meine Tochter in Gesellschaft eines fremden Jünglings?
Was sehe ich? Der Sohn meines Feindes? Mir aus den
Augen, oder mein Schwert…

ZENOMIDE

(heimlich zu Abukaf) Er ist gefangen! (laut,kniend) Hierher,
Vater! Auf deiner Tochter Brust sei dies Schwertgezückt.
Laß mich sterben, nur schone des Jünglings, mit dem ich
mein Herz, meine Seligkeit teile. (heimlich) Ruft nach
[der]Wache!

ABUKAF

Hat Wache!

Scena 11

[Vorige.] Dazu Mandolino, Wache,

ABUKAF

Wie? Noch ein Fremder?

SOFRANO

Ergehört zu meiner Begleitung.

ABUKAF

Auf! Man bringe alle beide in’stiefste Gefängnis. Ich will
dich lehren, du stolzer Fürstensohn meines Feindes, wie
ich heimliche Ränke zu bestrafenweiß.

SOFRANO

Ränke? Nein, Fürst! Das, was mich antrieb, indeine
Mauern zu segeln, war reiner innerlicher Trieb des
Herzens zudeiner Tochter. Züme nicht über mich! Laß
den Sohn nicht büßen, was der Vater verbrochen! Ich bin
reich — bin mächtig! Könnte dich in einem Augenblick
vernichten, aber ich will meine Gewalt nicht andir
ausüben. Bitten will ich dich, beschwören, mir Zenomide
zuschenken. O, versage mir meine Bitte nicht. Zenomide
komm, vereinige deine Bitte mit der meinigen. Erflehe
den Segen deines Vaters.

ZENOMIDE

O Vater! Sofrano oder den Tod.

ABUKAF

Fortvon mir! Verworfene deines Geschlechts!

SOFRANO

Keine Verworfene,Fürst! Sie ist die Gnädigste aller
Mädchen, die ich kenne. Mein Herz ruftmir laut zu:
„Zenomide oder den Tod.”

ABUKAF

Sicher das Letzte! Ha! Wache! Was zaudert ihr? Fort mit
allen beiden.

MANDOLINO

Jetzt ist die größte Gefahr am nächsten, nun willich
sehen, ob mich meine Schellenkappe wieder sitzen läßt.
(Er seiztsie auf, schüttelt den Kopf, sogleich erscheinen die 12
Derwische. Der alte Fürst als Derwisch führt sie an. Ein
Marsch mit blasenden Instrumenten,Trompeten und Pauken,
aber sehr kurz, fällt ein. Die Derwische jagen mit Säbeln alle
ab, bis auf Sofrano und Mandolino.)

No. 13. Marsch

ABUKAF

(im Laufen) O weh! Der Geistmeines Feindes.

ZENOMIDE

(ebenfalls im Laufen) Fort, Vater! Wir sind verloren.

Scena 12

Sofrano, Mandolino.

MANDOLINO

Ha! Ha! Ha! Diesmal hat meine Schellenkappe Wunder
getan. Dem Derwisch wollt’ ich gleich Hände und Füße
küssen!

SOFRANO

Dich soll der Blitzzer schmettern, du unvorsichtige
Bestie!

MANDOLINO

Unvorsichtig?

SOFRANO

Hättest du nicht mit Geduld dies Ende abwarten
können?

MANDOLINO

Abwarten? Ich will so ein trauriges Ende nicht abwarten.
Der schelmische Abukaf hat den Ruf eines Tyrannen,ob
er Tinte oder Blut verspritzt, das ist dem Herrn ein Ding.

SOFRANO

Aber ich habe durch deine Unvorsichtigkeit Zenomide
auf ewig verloren.

MANDOLINO

Immer besser ein Frauenzimmer, als das Leben verlieren.

SOFRANO

O, lieber in der kühlen Erde begraben sein, als ein Leben
ohne Liebe!

MANDOLINO

Lieber General, leben kann man ohne Liebe, aber nicht
ohne Essen und Trinken. Undwer hätt’ uns denn gerettet
am Ende, wenn meine Schellenkappe uns nichtgerettet
hätte?

SOFRANO

Siehst du nicht meine Mohren?

MANDOLINO

Die da? Die sind mir die rechten. Stünden sie nichtalle
da, als wenn sie von Holz wären? Solche Soldaten
könnten einenschützen, ja! Da stehen die schwarzen
Teufel und reißen die Mäuler auf, ob ihnen kein
gebratener Fisch in’ Rachen hin einfliegt.

SOFRANO

Ha! Wie unglücklich bin ich! Bin nun reich. Bin mächtig,
und bin grenzenlos unglücklich!

Scena 13

[Vorige.] Dazu Zenomide,

ZENOMIDE

Ach Liebster, einziger meines Herzens! Ich bringedir die
erfreulichste Nachricht. Deine Standhaftigkeit, wo mit du
selbst das Gefängnis nicht achtetst, hat meinen Vater so
für dicheingenommen, daß er mir befahl, nicht nur
deine Freiheit, sondern auchseine innige Neigung dir zu
verkündigen. Kann dir aber dabei nicht verhehlen, so
sehr mich das auch schmerzt, daß dieser, dein Begleiter
in einer Stunde sterben muß.

SOFRANO

Ich hoffe auch sein Leben zu erbitten.

ZENOMIDE

Du begleitest mich doch zu meinem Vater?

SOFRANO

O, frage nicht! Hab ich einen ander’n Wunsch, alse wig
wie dein Schuster dich zu begleiten? Ach Zenomide!
Ohne dich ist kein Glück für mich auf Erden. (beide ab)

Scena 14

Mandolino, allein.

MANDOLINO

Da geht er jetzt hin, der hungrige Liebhaber. Ha,ha, ha!
Das nenne ich mir einen Generalen! Verspricht mir
Länder und Schätze zu erobern, und jetzt setzt er sich
daher und seufzt. Schmachten und küssen glaub ich,
wird er besser verstehen, als eine Festung einzu nehmen,
Ei, du erbärmlicher General!

Scena 15

[Mandolino.] Dazu Abukaf mit 2 Sklaven.

ABUKAF

Dieser ist’s! Setzt ihm die Speisen vor und ladet ihn
freundlich dazu ein. Geht ja nichtvon seiner Seite; ehe
einige Minuten vergehen stirbt er ohne dies, wenn er
auch nur einige Bissen davon genießt. Sobald er tot zur
Erde sinkt, so werft seinen Körper in das Meer. (ab)

Scena 16

Mandolino und Sklaven, welche einen Tisch mit Speisen
bringen.

MANDOLINO

(der immer in Gedanken gestanden) Damal mit einem
verliebten Menschen gereistund in meinem Leben nicht
wieder. (Er sieht den gedeckten Tisch.) Was? Eingedeckter
Tisch? Wer mag wohl das speisen? Meine Herrn, für wen
sinddiese kostbaren Speisen bereitet? (Die Sklaven
deuten: für ihn.) Für mich? Das ist charmant! Speisen die
Herrn auch mit mir? (Sie deuten: Nein.) Nicht? Seid ihr
vielleicht zu meiner Bedienung da? (Sie deuten: Ja!) Acht
Das ist was ander’s. Also nur obacht gegeben, sobald das
Glasleer ist, nur gleich wieder eingeschenkt, denn ich
habe gar eine hitzige Natur und von gutem Appetit bin
ich auch. (Er wetzt das Messer, der vorige Marsch fängt an,
er erschrickt.)

[No. 14 =No.1]

MANDOLINO

Ich weiß schon! Der Herr Fürst wird mich miteiner
Tafelmusik beehren. (Er will die Speisen aufdecken,sogleich
kommen die 12 Derwische und prügeln ihn. Die Sklaven
gehenab. Nach einer Pause.) Aber bin ich denn bloß zum
Schlagen prädestiniert? Jetzt setz’ ich mich wieder her,
und sobald wieder so ein Bauernker| kommt,so stech ich
ihm das Messer in’ Bauch. (Er deckt die 3 Schüsselnauf,
3 lebendige Affen sitzen darin und fressen Äpfel.) Das ist
einmalein schönes Traktament! 3 Affenköpfe! Da geh
der Teufel in den Kost, ich nicht. (läuft ab)

Scena 17

Mandolina kommt aus dem Schiff.

MANDOLINA

(sie ranzt sich) Nun, das heiß ich geschlafen! Wo bin ich
denn? Der schöne Garten da mag wohl auch für keinen
Bauern bestimmt sein. (sieht auf die linke Seite)

Scena 18

[Mandolina.]Abukaf mit 2 Sklaven.

ABUKAF

So ist denn alles wider mich verschworen! Waren es eben
diese 12 Derwische, die mit bewaffneter Hand auchmich
vertrieben?

2SKLAVEN

Eben die!

ABUKAF

Und diesen, so ich vergiften wollte, traktierten siemit
Schlägen?

2SKLAVEN

Das ist mehr als Zauberei.

MANDOLINA

Wer doch der Herr mit dem schönen schwarzen Bartsein
mag?

ABUKAF

Ein fremdes Frauenbild? Fragt, wer sie sei undwas sie
hier sucht.

1TE SKLAV

Der mächtige Schach, mein Herr,befahl mir, dich zu
fragen, wer du seiest, und was du hiersuchest.

MANDOLINA

Ich suche nichts! Auch ist mein Stand sehr klein. Ich bin
von sehr geringer Herkunft. Bin eines Fischers Weib aus
fremden Landen.

1TE SKLAV

(zu Abukaf) Sie ist fremd, und eingemeines Fischerweib.

ABUKAF

Das Figürchen ist nicht häßlich, so viel ich von Weiten
schließe. Sage ihr, Schach Abukaf befehle ihr, sich mirzu
nähern.

1TE SKLAV

Komm, glückliches Weib! Ich füh redich
Mächtigsten aller Fürsten zum.

Scena 19

[Vorige.]Dazu Mandolino.

MANDOLINO

(beiseite) Was haben denn die Kerle mitmeinem Weib
vor?

ABUKAF

Von wannen bistdu?

MANDOLINA

Aus der Insel Banno. Unser Haus steht naheeinem
Grabmal unsers letzt verstorbenen Fürsten.

ABUKAF

Was istdein Geschäft hier in Basora?

MANDOLINA

Meine Geschäfte sind zu Ende! Ich und mein Mann
schifften den reichen und mächtigen Herrn hierher.

ABUKAF

(beiseite) Unfehlbar das Weib von Sofranos Gesellschafter.
Hier könnte ich vielleicht Licht bekommen. (laut) Sage
mir, kennst du den jungen Fürsten, mit dem du hierher
schifftest?

MANDOLINA

Wer er ist, weiß ich nun eben nicht, aber, daß er nach
Wunsch Gold machen kann, soviel er will, das ist gewiß.
Soviel ich diese kurze Zeit bemerkt habe, so kann er
mehr als Nuß aufbeißen.

ABUKAF

Vielleicht besitzet er Zauberkünste?

MANDOLINA

Ei, freilich!

ABUKAF

Kannst du mirauch sagen, worin seine Zauberkunst
besteht?

MANDOLINA

Ei,freilich! Aber man hat mir befohlen zu schweigen.

ABUKAF

Wenn du mirfrei alles bekennst, so mach ich dich
lebenslänglich glücklich. Dein bisherigen Tage werden
ohn edies nicht die besten gewesensein.

MANDOLINA

Jawohl! Not und Kummer! Und was nochdas
Schlimmste ist, so hab ich das Unglück, einen dummen
Mann zuhaben.

ABUKAF

Ist er schön, euer Mann?

MANDOLINA

O Pfui! Sohäßlich wie ein Pavian.

MANDOLINO

(beiseite) Die stellt mich recht auf den Glanz her.

ABUKAF

So ein schönes Weib, einen dummen Mann! Sagemir,
möchtest du nicht bei mir bleiben?

MANDOLINA

Warum nicht?A ber wenn ich einmal 3 Tage da bin,
hernach gehe ich nimmer weiter.

ABUKAF

Das ist auch mein Wille! Nun sage mir vor allem, worin
besteht des fremden Fürsten Macht?

MANDOLINA

Er trägt einen Goldbeutel in seinem Gürtel, der sich des
Tags Tausend und Millionenmal vonselbst mit Gold
füllt.

ABUKAF

(beiseite) Diesen ihm zu entreißensei meiner Tochter
erstes Geschäft. (zu Mandolina) Ein Zauberbeutel?

MANDOLINA

Ja! Dann hat er auch noch einen … O weh! Mein Mann!

ABUKAF

Komm mit mir, liebes Weib. (Sie gehen ab.)

Scena 20

Mandolino, allein.

MANDOLINO

Wie? Mein Weib entführen!Zur Sültanin zu machen! Das
geb ich nicht zu! Ich gehe ihnen nach! Wo mein Weib ist,
muß ich auch sein.

Scena 21

[Voriger.] Dazu 2Sklaven.

SKLAV

Wohin?

MANDOLINO

Meinem Weibe nach!

SKLAVEN

Diesen Weg darf niemand betreten. Das ist der Palast des
großen Abukaf.

MANDOLINO

Palast hin, Palast her! Ich will auch in den Palast!

SKLAVEN

Zurück sag ich, oder wir spalten dirdeinen Schädel!

MANDOLINO

(Rührt seine Schellenkappe; sogleich machendie Sklaven sehr
höfliche Komplimente) Ha ha ha! Was die Kerls auf einmal
höflich sind. Es ist mir also erlaubt hinein zugehen?

SKLAV

Mit Vergnügen! Wir werden die Ehre haben zubegleiten.

MANDOLINO

Da kann man sehen, was eine Schellenkappe nichtalles
auf der Welt vermag. (gehen ab)

Scena 22

Zimmer in Abukafs Palast, Sklaven tragen Pölster hinaus,
Zenomide, Sofrano folgt ihr.

ZENOMIDE

Mein Herr! Mehr Zurückhaltung, wenn ich bitten darf.

SOFRANO

Aber worin besteht denn mein großes Verbrechen? Hab
ich nur im geringsten den Wohlstand beleidigt?

ZENOMIDE

Dein geheimnis volles Wesen beleidigt mich.

SOFRANO

Geheimnis? Ich wüßte nicht?

ZENOMIDE

Nicht? Wie kannst du beteuren, daß ich die einzige sei,
die du liebst, da du mir nicht einmal den Ursprung
deines großen Reichtums entdeckst?

SOFRANO

Wenn ich dir aber bei meiner Liebe zu dirbeteure, daß
du nach Verlauf dreier Tage in allem von mir unterrichtet
seiest. Wenn ich dich versichere, daß ich deine Liebeauf
immer verlieren will, daß du mir so gar Hand und Herz
entsagen solltest, wenn ich dir’s nicht entdecke. Nur 3
Tage noch,Zenomide!

ZENOMIDE

Wohl, Prinz! In 3 Tagen sehen wir uns wieder. (will fort)

SOFRANO

(Hält sie zurück) Zenomide!

ZENOMIDE

Keine Gewalttätigkeit, mein Herr!

SOFRANO

Du könntest 3 Tage von mir entfernt leben?

ZENOMIDE

Und du kannst 3 Tage den Ursprung oder die über-
natürliche Quelle deines Reichtums mir verschweigen?

Scena 23

(Vorige) Dazu Abukaf.

ABUKAF

Sofrano, du bist ein tapferer,mutvoller Jüngling! Meine
Tochter wird dir bereits erzählt haben, daß mein hartes
Verfahren gegen dich nur eine Probe war. Du hast dich
männlichbetragen. So recht mein Sohn! Wer herrschen
und andere befehlen will, mußin allen Hindernissen
standhaft und mit Überlegung zu Werke gehen. Undnun,
meine Kinder, will ich eure Freude nicht länger stören.
Mich ruftsoeben ein wichtiges Staatsgeschäft einige
Meilen von hier. In einigen Tagen sehen wir uns wieder.
(Küßt ihn) Auf Wiedersehen! Zenomide, wir sehenuns
bald wieder. Ordne, herrsche in meinem Palast, als wenn
ich zu gegen wäre; sei der Stolz meines Hauses, laß es an
nichts mangeln, worüber dein Bräutigam nur im Gering-
sten zu klagen Ursach’ hätte. (heimlich) In seinem Gürtel
ist ein Zauberbeutel mit Gold gefülltverborgen; diesen
mit List und Schmeichelei ihm zu entlocken, seidein
erstes und wichtigstes Geschäft. Sobald du ihn hast,
nimmst dudeinen Weg zum Orangenwäldchen, das zum
großen Kanal führt; dort erwarteich dich mit einigen
Schiffen. Wir segeln nach unser’m Lustschloß, unddann
gute Nacht, Herr Bräutigam. — [laut] Sofrano, ich wünsche,
daßihr keine Langeweile bei uns haben möget, und daß es
euch nie gereuenmöchte, Basora gesehen zu haben. (ab)

Scena 24

Vorige.

ZENOMIDE

Sofrano, du entdeckst mir dein Geheimnisnicht früher,
als binnen 3 Tagen?

SOFRANO

Liebste Zenomide,sprechen wir von andere Dingen. Laß
dir von meinem Herzen sagen, wie unaussprechlich ich
dich liebe.

ZENOMIDE

O das ewige Einerlei! Setze dich zu mir, Sofrano! (Sie
setzen sich.) Wenn ich nun dein Geheimniserriet, oder
wohl gar fände, würdest du wohl deiner Zenomide dies
Geschenk versagen? Würdest du es nicht mit mir teilen?
Du stehstan? Teil ich denn nicht nach meinem Herz mit
dir?

SOFRANO

Alles wahr, aber…

ZENOMIDE

(steht schnell auf) Wir haben uns zum letzten mal gesehen.

SOFRANO

Wohin Zenomide?

ZENOMIDE

Zu meinem Vater! Reisen will ich, jagen, lang trauern, bis
ich dich vergessenwerde. Ach, mein Herz.

SOFRANO

Zenomide, auf ein Wort! Versprichst du, daß du noch
heute mir deine Hand reichst und deinen Vater beredest,
bis morgen seine Reise zu verschieben?

ZENOMIDE

Ichwill, daß du [mir] deinen Schatz, dein Geheimnis
ohne Bedingung überläßt. Denn nur dadurch kannst du
mir deine Liebe beweisen.

SOFRANO

Es sei! Aber selbst entdecken werd‘ ich es nie! Bist du so
glücklich, es zu erforschen, so teile ich, noch ehe deine
Hand die meinige ist, alle Schätze mit dir!

ZENOMIDE

Gut! Komm, Lieber! Ich will dir indessen eine kleine
Romanze singen. (Sie setzen sich.)

ZENOMIDE

Ein Jüngling frisch, wie Milch und Blut,
war einem schlauen Mädchen gut.
Ein Vogel, der sein Liebling war,
gefiel dem Mädchen ganz und gar.
Oft fragte sieihn, wie er heiß,
Doch niemals sagte er ihr dies.
Dies ärgerte das Mädchen sehr,
ihr Argwohn stieg je mehr und mehr.
Einst setzte siesich neben ihn,
so nahe, wie wir beide, hin;
Sie sprach: „Du lieber Herzensknab,
du weißt, wie gerne ich dich hab’.
Doch scheint es mir,du liebest mich
nicht mehr wie sonst so inniglich?
Dein Herz entziehtder Vogel mir,
ich wollt er wäre nicht bei dir.”
Da fiel der Jünglingschalkhaft ein:
„Laß du den Vogel, Vogel sein!
Mein Herz gehöret ewigdein;
doch bleibt auch dieser Vogel mein.”
„Ich liebe ihn soinniglich,
so warm und liebevoll, wie dich.
Doch wird er einst bekanntmit dir,
dann sei er dir so viel wie mir.“
Das Mädchen dachte hin undher,
was das wohl für ein Vogel wär’?
„Ein Sperling ist es sicher nicht,
ein Papagei, ein Star, der spricht?”
Schnell griff ihr Händchensäuberlich
in’s Vogelhäuschen. „So, wie ich,
ein Simpel,“ rief sie, „wird es sein!”
Sie hüpfte fort, er saß allein.
(Sie hat unter der letzten Strophe den Beutel
aus dem Gürtel genommen, hüpft ab.)

Scena 25

Sofrano; Mandolino, der unter die Romanze kam.

SOFRANO

(ruft ihr nach) Zenomide, du weißt nun alles.Komm
zurück, alles sei dein wie mein. Zenomide! Zenomide!
Wie? Die Türe verschlossen?

MANDOLINO

Lieber General, der Feind hat sich listig verschanzt, so
wie ich sehe.

SOFRANO

Zenomide! Zenomide! Unerhörter Betrug! Sollte sie…

MANDOLINO

Dich betrügen? Ha ha ha! Du bist schon betrogen.

SOFRANO

Zenomide! Wenn jemals nur ein Funke von Liebe in dir
glimmte, so komm und täusche mich nicht länger. (er
klopft)

MANDOLINO

Da ist Klopfen und Bittenvergebens!

SOFRANO

Zenomide! Reize mich nicht länger. Meine Macht ist
fürchterlich.

MANDOLINO

Ich habe in meinem Leben gehört: „Mit falschen Katzen
und listigen Weibern soll man nie scherzen;” und estrifft
ein.

SOFRANO

Aber wer in aller Welt mag mein Geheimnis ihr entdeckt
haben?

MANDOLINO

Mein schelmisches Weib!

SOFRANO

Nein, sag ich!

MANDOLINO

Ja, sag ich! Dafür aber hat sie der schelmische Abukaf zu
seinen Weibern genommen.

SOFRANO

Ha! Nun ist der Betrug mir klar! Auf…

Scena 26

[Vorige.] Dazu ein Sklave.

SKLAV

Zenomide läßt demreichen Sofrano durch mich für das
schätzbare Geschenk danken; Auch befahlsie mir, euch
zu melden, daß sie so eben mit ihrem fürstlichen Vater
nach Banno segeln wird.

SOFRANO

Freund, führe mich hin zu ihr!

SKLAV

Das (ist) mir bei Lebensstrafe verboten.

SOFRANO

Wie? Ich sollte Zenomide nicht mehr sehen?

SKLAV

So ist der Befehl! Lebt wohl! (ab)

SOFRANO

(nach denkend) Ha! Die peinlichste Marter sei allen
geschworen. Komm, Werkzeug meines Vaters! (nimmt die
Trommel hervor)

Scena 27

[Vorige] Dazu Derwisch.

DERWISCH

(schnell) Halt ein! Dir’s würde deinen eigenen Untergang
befördern! Komm, du sollst Zenomide nach Banno
segeln sehen. (führt ihn ab)

MANDOLINO

Aber ums Himmelswillen! Wo wird denn mein Weib
hin segeln? (ab)

Scena 28

Ufer des Meeres. Nacht.Sofrano, alle Derwische,
Mandolino, Mohren auf einer Seite in vielen Schiffen.
Abukaf, Zenomide, Weiber, Türken, auf der andern
Seite in Schiffen. Donner, Sturm. Im Grunde stehen
Türme, welche den Horizontbeleuchten.

SOFRANO

Halt, Undankbare! Halt! Auf, fangt sie! Schleppt sie her!
(Gefecht. Abukaf, Zenomide werden in
Sofranos Schiffgeschleppt. Mandolino setzt
die Kappe auf und fängt Mandolina.)

[No.16. Musik zur SEESCHLACHT]

ACTUS 2

Scéna 1

Divadlo je zahradou, v dolní části
moře. Zenomide sedí na houpačce, otroci táhnou za ruce
Otroci tahají za provazy, ženy stojí po obou stranách.
s mandolínami a zpívají:

č. 7. sbor

ŽENY

Zaujmout muže je naše výhra!
Pak je zničit je ženský údel.
Přemýšlíme a dychtíme,
laškujeme, prahneme.
Zaujmout muže je naše výhra!
Pak je zničit je ženský úděl.
Když se pak takový samec přikrade blíž
a láska nás příliš trápí,
pak jím musíme křehce pohrdat,
pak zvadne, vyschne,
zasteskne,
klesne do smutného hrobu.
To je pomsta,
kterou nám dala krása.
Spoutat lidi je náš zisk!
Zničit je pak je ženský úděl.
Přemýšlíme a dychtíme,
laškujeme, prahneme.
Přemýšlíme, dychtíme,
laškujeme a prahneme.
Svázat muže je náš zisk!
Pak je zničit je ženský úděl.
Zaujmout je, odmítnout je,
pohrndnout jimi, zničit je
je naše výhra,
je ženský úděl.

Scéna 2

[Předchozí] A navíc otrokyně.

SKLAVIN

(poklekne) Mocná vílo! Právě přijel tvůj knížecí otec na voze taženém dvaceti draky. “Kde je
Zenomide, má nešťastná dcera? Pospěš si!”
řekl, “a odvez mě k ní rychle jako šíp!” Už je
tady!

Scéna 3

[Předchozí] K tomu Abukaf, doprovod.

ABUKAF

Ach, má dcero!

ZENOMIDE

Můj otče!

ABUKAF

Všichni odjíždějí. (Všichni [kromě Abukafa a Zenomida]
odjíždí).

Scéna 4

Abukaf, Zenomide.

ABUKAF

Dítě, kde je kouzelný pohár, který bys mělo uchovávat?

ZENOMIDE

Ach, otče! Naše síla je pryč! Byla mi
vyrvána.

ABUKAF

Vyrvána? Kým?

ZENOMIDE

Sofranův otec, tvůj nepřítel, mi ho lstí odloudil.

ABUKAF

Sofranův otec? Ten, kterého ses pokusila otrávit?

ZENOMIDE

To je on!

ABUKAF

A smrtící prášek, který jsem ti dal?

ZENOMIDE

Je stále v mé moci! Ale bez tohoto
poháru už nemá žádný smrtící účinek.

ABUKAF

Smrt a peklo! Tento pohár v rukou mého nepřítele?
Jak se to stalo?

ZENOMIDE

Slyšte tedy: Několik dní po vašem odjezdu
přišel derviš, když jsem jako obvykle seděla
na mé houpačce. Jeho tvář byla zbožná, jeho
vzhled mužný, jeho řeč plná vtipu. Stručně řečeno, tento
derviš si získal mou důvěru natolik, že jsem mu dovolila,
aby mě každý den na několik hodin navštívil.
Jednoho dne mě překvapil v mém pokoji;
pochválil můj vkus v oblasti galanterie.
Stručně řečeno, nic neuniklo tomuto dervišovi,
o čem by potom nepověděl
sto slov chvály na mou adresu. Nakonec
pohlédl na osudný pohár. “Hle řekl, “tady stojí
pohár stejně podobný tomu mému.” “To je možné,”
povídám, “ale ten tvůj je určitě
určitě nebude fungovat tak rychle jako ten můj. Je to
pohár smrti! Kdo by z něj chtěl vypít pár kapek.
by nepřežil ani příští den! Je to
dílo mého otce. Zkrátka, je to pro
Sofranova otce.” “Opravdu?” řekl. “No, tak to ti děkuji.
za tento vzácný dar!” Vztekle roztrhl
svůj plášť a hned jsem viděla, že je to
Sofranův otec. Zakřičela jsem na svého otroka,
aby ho zastavil, ale marně! Vzal do
ruky opasek, rozmáchl se jím a vzápětí se prolomil strop mého pokoje.
dveře a okno se otevřely tím
samy od sebe; pak se vyhoupl na dračí vůz a vyrazil na cestu.
se strašlivým hřměním a blesky; a [on] jel jako
jako bůh ke slunci. Jeho poslední slova byla:
“Sbohem, krásná princezno s dlouhým nosem!”

ABUKAF

Hrozné! Hrozné! 20 let práce pryč
aniž bych dosáhl svého cíle! Můj
plán byl tak dobrý, tak dobře promyšlený!
Myšlenka že když zničíš otce a syna, budeš pánem dvou.
dvou knížectví.

ZENOMIDE

Nejdražší Otče, není vše ztraceno, mám
naději.

ABUKAF

Jakou?

ZENOMIDE

Sofrano miluje, zbožňuje mne

ABUKAF

Cože? Chtěla jsi dát mému nepříteli…

ZENOMIDE

Lásku na oplátku dát? Ne, otče, nikdy nebudu
milovat mladíka, jehož otec je mým zapřísáhlým
nepřítelem. Ale budu ho lákat, předstírat lásku, to
mohu, ale nikdy mu nedám své srdce.

ABUKAF

Bude také Sofránuv otec…

ZENOMIDE

Sofranův otec? Jak? Nevěděl jsi,
že Sofranův otec je mrtvý?

ABUKAF

Mrtvý? Otec je mrtvý? Ha! Syn bude brzy následovat! O
Dcero, dala jsi mi tu nejsladší zprávu.

ZENOMIDE

Proto si myslím, že kdybyste požádal knížete
přátelským dopisem, aby navštívil náš dvůr.
Ať tuší, že si sama přeji, aby jeho
srdce… (turecká hudba, velmi potichu)

ABUKAF

Co to je? Hudba? Zvuky radosti?

Scéna 5

[Předchozí] K tomu jeden otrok.

OTROK

Pane! Sofranova vlajka vlaje k našim hradbám. On
není daleko. Lidé se shromažďují ve všech
ulicích. Jeho vzhled je blyštivý a jeho doprovod
velmi početný.

ABUKAF

Je tu Sofrano? Tady mezi našimi zdmi? Ha! Vítej,
sladká pomsto! Pojď, dcero! To, co se tě chystám naučit
přispěje k mému i tvému štěstí. (odchází)

Scéna 6

Hudba sílí.
Sofrano s bubnem na hlavě a s brašnou za opaskem.
Mandolino, s krabičkou a čepicí, Mandolina, Maurové.

MANDOLINO

Ha, ženská! Ty spíš! Probuď se!

SOFRANO

Podívej, příteli, tady jsem viděl Zenomidu
poprvé! Tady jsem přísahal, že ji budu milovat,
jí nebo nikdy žádnou jinou.

MANDOLINO

Vážený pane generále, tady jsme si místo nevybrali
dobře.

SOFRANO

Proč?

MANDOLINO

Tohle je Abukafova kouzelná zahrada, kam
zabloudilo mnoho mužů a ze světa odešli,
aniž by věděli kam.

SOFRANO

Zenomida nás ochrání.

MANDOLINO

Zenomida sama o sobě nemá nejlepší pověst. Říká se,
o ní mnoho špatných věcí.
Například se říká, že se umí třepotat ve vzduchu.
Umí otrávit muže a…

SOFRANO

Ticho! Zenomide má ušlechtilý způsob myšlení, takže
citlivá duše není schopna klamu.
(je slyšet příjemnou hudbu)

SOFRANO

Buď zticha, ty necitlivý člověče!
Copak tyto zvuky nezasahují tvé srdce?

MANDOLINO

(ukazuje na jídlo) Raději si dám tohle
než tu nejkrásnější hudbu.

SOFRANO

Přikazuji ti, abys mlčel.

MANDOLINO

Ty generále, nebuďte moc mrzutý,
nebo ti ukážu, kdo jsem!
Vzal jsem tě, abys dobýval jen
země a peníze. Kvůli hudbě ani kvůli
povrchní ženské nevyjdu ze dveří.

SOFRANO

Nebudeš-li chvilku mlčet, zavolám někoho
z mé družiny, aby tě svázal
a hodil do nejhlubšího sklepení mé lodi.

MANDOLINO

Nechat mě svázat? Hodit mě do lodi?
Generál králem? To chci vidět! Teď jsem
v největším nebezpečí, jen chci vidět,
jaký účinek má moje zvonová čepice. (vyká jí). Teď
udělej ještě jednu chybu v podřízenosti
a uvidíš, jak tě opepřím.

SOFRANO

Ten člověk je opravdový blázen! Musím se ho zbavit!
Ha tam!

MANDOLINO

A teď, rolničko, ukaž, čeho jsi schopná. (Skloní
hlavu, vzápětí se objeví dvanáct dervišů a zazpívají sbor
z prvního dějství a znovu ho udeří.)

No. 10=No.

SOFRANO

(po sboru se zasměje) Nuže, můj pane králi, jak to jde?
Budeš brzy poslouchat?

MANDOLINO

Čert vem vládu i s rolničkovou čepicí!
Já už nechci být králem. Raději bych zůstal tím,
kým jsem. Ty vládneš místo mě. (Příjemná hudba
znovu začíná.)

SOFRANO

(Výhrůžně se na něj podívá. Hudba zesílí.) Tohle je
Zenomide! To je ona! To je ona! (couvne)

Scena 7

[Předchozí] Kromě toho Zenomide, zpívá svou [árii], jakmile vstoupí.

No. 12.

ZENOMIDE

Sofrano, pocítil jsi mé utrpení
Od našeho posledního hořkého rozloučení?
Pospícháš láskyplně a vřele
do náručí opuštěné dívky.

SOFRANO

Ó božská dívko! Slyšíš, Mandolino?

MANDOLINO

Už nepromluvím ani slovo!

ZENOMIDE

(pokračuje ve zpěvu) Sofrano, mohl bys odejít
a tak dlouho mě nevidět?
Ó bys cítil, jak vroucně,
tě brzy budu mít v mém náručí.

SOFRANO

Ó, já nejšťastnější ze smrtelníků! Copak ty
nejsi dojat, Mandolíno?

MANDOLINO

Se mnou všechno hýbe!

ZENOMIDE

(pokračuje ve zpěvu) Sofrano, kéž by se to mohlo stát,
Ještě jednou tě spatřit, má lásko!
Ale ty už ke mně nic necítíš,
tak ať je to tak! Já pro tebe rád zemřu.
(Po každé sloce se Zenomide usměje a
pantomimicky předvádí opovržení.)

SOFRANO

(rychle padne Zenomidovi k nohám) Ne, děvče, nezemřeš!
Zemřeš! Žij! Žij jen pro mě samotného,

ZENOMIDE

Ó, jaká radost! Já umírám. (padá
omdlévá v jeho náručí.)

MANDOLINO

Ó, co je na světě bláznů? To se nedá snášet.
Raději půjdu a podívám se, jestli nenajdu
milenku, která by mi dala něco k jídlu. (odchází).

Scena 8

Předchozí, bez Mandolina.

SOFRANO

Ó, probuď se, nebeská dívko! Probuď se! Tvůj
Tvůj přítel, tvůj Sofrano, tě drží v náručí.

ZENOMIDE

(slabě) Sofrano! To jsi ty?

SOFRANO

To jsem já! A vzdor tomu,
kdo by mi tě chtěl vyrvat.

ZENOMIDE

A přesto jsi po léta dokázal na svou
Zenomidu zapomenout?

SOFRANO

Zampomenout? Ne, nezapmenul! Ó děvče! Moje
bolest byla určitě stejně silná jako ta tvoje. Já jsem
synem knížete a byl jsem chudák; tehdy jsem ti nemohl nic přinést
než své vřelé, citlivé srdce. Ale nyní
jsem bohatý, mám poklady! O ty se s tebou nyní dělím,
stejně jako se dělím o své srdce.

ZENOMIDE

O Sofrano! Tvé srdce je pro mě cennější než všechny poklady.
světa. Ach, cítím, že bez tebe jsem nešťastná.
na této zemi.

Scena 9

[Předchozí] Plus otrokyně.

OTROKYNĚ

Princezno! Tvůj knížecí otec tě všude hledá.
Už je tady. [Odejde]

Scena 10

Plus Abukaf.

ABUKAF

Má dcera ve společnosti cizího mladíka?
Co to vidím? Syna mého nepřítele?
Mně z očí nebo můj meč…

ZENOMIDE

(tajně k Abukafovi) Je chycen! (hlasitě, poklekne) Tady,
otče! Na hruď tvé dcery ať je vytasen tento meč.
Nech mě zemřít, jen ušetři mladíka, s nímž sdílím.
své srdce, svou blaženost. (tajně) Zavolej
Stráž!

ABUKAF

Stráž!

Scena 11

[Předchozí] Plus Mandolino, strážný,

ABUKAF

Jak? Další cizinec?

SOFRANO

Patří k mému doprovodu.

ABUKAF

Nahoru! Odveďte je oba do nejhlubšího vězení.
Já tě naučím, ty pyšný knížecí synu mého nepřítele,
jak tajné úklady trestat umím.

SOFRANO

Spiknutí? Ne, kníže! To, co mě k plavbě mezi tvé
zdi dohnalo, byl čistý vnitřní popud srdce k tvé dceři.
Neomezuj mě! Nenech syna platit za to, co udělal otec!
Já jsem bohatý - jsem mocný! Mohl bych tě zničit
v jediném okamžiku,
ale svou moc na tebe nevyužiji.
Svou moc. Prosím tě, prosím tě, dej mi Zenomidu.
Ó, neodmítej mi mou prosbu. Zenomide
pojď, spoj svou prosbu s mou. Pros
požehnání svého otce.

ZENOMIDE

Ó otče! Sofrano nebo smrt.

ABUKAF

Pryč ode mě! Odmítnuta tvým pokolením!

SOFRANO

Ne odmítnutý, kníže! Ona je nejlaskavější ze všech
děvčat, které znám. Mé srdce mi hlasitě volá:
“Zenomide, nebo smrt.”

ABUKAF

Jistě naposledy! Stráž! Proč váháte? Pryč s
oběma.

MANDOLINO

Teď je největší nebezpečí nejblíže, teď uvidím, jestli mě moje čepice s rolničkou zase nechá na holičkcách.
(Nasadí si ji, zavrtí hlavou a hned 12
dervišů objeví. Starý kníže jako derviš je vede.
Pochod s foukacími nástroji, trubkami a tympány,
ale velmi krátký, zapadne. Dervišové se šavlemi zahání všechny.
kromě Sofrana a Mandolina).

No. 13. Marsch

ABUKAF

(při běhu) Ó běda! Duch mého nepřítele.

ZENOMIDE

(také běží) Pryč, otče! Jsme ztraceni.

Scéna 12

Sofrano, Mandolino.

MANDOLINO

Ha! Ha! Tentokrát moje čepice s rolničkou
udělala divy. Chtěl bych dervišovi políbit
ruce a nohy!

SOFRANO

Srazí tě blesk, ty neopatrná
bestie!

MANDOLINO

Neopatrná?

SOFRANO

Nemohl jsi s tímto koncem
trpělivě počkat?

MANDOLINO

Počkat? Nechci čekat na tak smutný konec.
Zlotřilý Abukaf má pověst tyrana,
jestli stříká inkoust nebo krev, to je pánova věc.

SOFRANO

Ale kvůli tvé neopatrnosti
jsem navždy ztratil Zenomidu.

MANDOLINO

Vždycky je lepší ztratit děvče než život.

SOFRANO

Ó, lepší je být pohřben v chladné zemi než život
bez lásky!

MANDOLINO

Milý generále, bez lásky se dá žít, ale ne
bez jídla a pití. A kdo by nás
nakonec zachránil, kdyby nás
nezachránila moje zvonková čepice?

SOFRANO

Copak nevidíš moje mouřeníny?

MANDOLINO

Ti támhle? To jsou ti po mé pravici. Nestáli by
tam všichni, jako by byli ze dřeva? Takoví vojáci
by tě mohli chránit, ano! Tam stojí černí
ďáblové a otvírají ústa, jakoby jim pečená
ryba měla vletět do chřtánu.

SOFRANO

Ha! Jak jsem nešťastný! Teď jsem bohatý. Jsem mocný
a bezmezně nešťastný!

Scéna 13

[Předchozí.] k tomu Zenomide

ZENOMIDE

Ach, nejdražší, jen jeden z mého srdce! Přináším ti
nejšťastnější zprávu. Tvá vytrvalost, s níž
i ve vězení, si tě můj otec tak
oblíbil, že mi nařídil, abych ti dala nejen tvou svobodu, ale i svou náklonnost k tobě.
prohlašuje vám. Nemohu však před vámi zatajit,
jakkoli mne to také bolí, že tento tvůj
společník musí za hodinu zemřít.

SOFRANO

Doufám, že vyprosím i jeho život.

ZENOMIDE

Doprovodíš mě k mému otci, že ano?

SOFRANO

Neptej se! Mám já jiné přání, než tě doprovázet tě jako tvůj švec? Ach, Zenomide!
Bez tebe není pro mě štěstí na zemi. (oba odcházejí)

Scéna 14

Mandolino, sám.

MANDOLINO

A je to tady, hladový milenec. Ha, ha, ha!
Tomu říkám generál! Slibuje mi
země a poklady k dobývání, a teď si sedá
a vzdychá. Toužení a líbání, myslím,
lépe chápe, něž dobývání pevnosti,
Ó, ubohý generále!

Scéna 15

[Mandolino.] K tomu Abukaf se dvěma otroky.

ABUKAF

To je ten pravý! Postavte před něj jídlo
a pozvěte ho, aby se k vám připojil. Neopouštějte ho;
po několika minutách zemře beze všeho,
když alespoň kousek z toho jídla pozře. Jakmile se složí
k zemi, hoďte jeho tělo do moře. (odchází)

Scéna 16

Mandolino a otroci, kteří přinášejí
stůl s jídlem.

MANDOLINO

(přemýšlí) V té době jsem cestoval s
láskou a už nikdy v životě.
znovu. (Vidí prostřený stůl.) Cože? Prostřený
stůl? Kdo tam smí večeřet? Moji páni, pro koho
jsou připraveny tyto vzácné pokrmy? (Otroci
ukazují: pro něj.) Pro mě? To je okouzlující!
Pánové se mnou také večeří? (Ukazují: Ne.) Ne? Jste
tady jen pro to, abyste mě obsluhovali? (Ukazují: Ano!)
Pozor, to je něco jiného. Jakmile je sklenice prázdná,
prostě ji znovu nalijte, protože mám horkou povahu
a taky dobrou chuť k jídlu.
(Nabrousí nůž, začne předchozí pochod, lekne se.)

### [č. 14 = č. 1].

MANDOLINO

Já vím! Princ mě poctí
s hudbou u stolu. (Chystá se prostřít nádobí,
přijde dvanáct dervišů a zbijí ho. Otroci
odejdou. Poté pauza.) Ale jsem snad předurčen
jen k bití? Teď si zase sednu, a
jakmile přijde další sedlák,
bodnu ho do břicha. (Přikryje tři misky, sedí v nich
tři živé opice a jedí jablka). To je
krásný traktát! Tři opičí hlavy! Tady jde
ďábel k jídlu, ne já. (odběhne)

Scéna 17

Mandolína vychází z lodi.

MANDOLINA

(namáhá se) Tak tomu říkám spánek! Kde jsem pak? Krásná zahrada tam být nemusí
pro sedláka. (podívá se doleva)

Scéna 18

[Mandolina] Abukaf se dvěma otroky.

ABUKAF

Takže všechno se proti mně spiklo! Bylo to právě
dvanáct dervišů, kteří mě ozbrojenýma rukama
vyhnali?

2 OTROCI

Právě ti!

ABUKAF

A tihle, když jsem ho chtěl otrávit, ho přišli
zbít?

2 OTROCI

To je víc než magie.

MANDOLINA

Kdo by mohl být ten pán
s krásným černým plnovousem?

ABUKAF

Cizí žena? Zeptejte se, kdo je a co
zde hledá.

PRVNÍ OTROK

Mocný Schach, můj pán, mi přikázal, abych se tě zeptal
kdo jsi a co zde hledáš.

MANDOLINA

Nic nehledám! Také moje postavení je velmi malé.
Jsem velmi nízkého původu. Jsem manželka rybáře
z cizích zemí.

PRVNÍ OTROK

(k Abukafovi) Je to cizinka a obyčejná rybářka.

ABUKAF

Postavička není ošklivá, takhle z dálky.
Řekni jí, že jí Šach Abukaf přikazuje,
aby ke mně přistoupila.

PRVNÍ OTROK

Pojď, šťastná ženo! Vedu tě
k nejmocnějšímu ze všech knížat.

Scéna 19

[Předchozí] K tomu Mandolino.

MANDOLINO

(stranou) Co mají ti chlapi za lubem
s mojí ženou?

ABUKAF

Odkud jste?

MANDOLINA

Z ostrova Banno. Náš dům stojí poblíž
hrobky našeho posledního zesnulého knížete.

ABUKAF

Co děláte tady v Basoře?

MANDOLINA

Moje poslání skončilo! Já a můj manžel
jsme sem doplavili bohatého a mocného pána.

ABUKAF

(stranou) Neomylně manželka Sofranova společníka.
Tady bych si mohl trochu posvítit. (nahlas) Řekni mi, znáš toho mladého prince,
s nímž jsi sem připlula?

MANDOLINA

Nevím, kdo to je, ale je jisté, že může vydělat tolik
zlata, kolik chce. Pokud jsem si za tu krátkou dobu všimla,
dokáže se zakousnout
víc než oříšek.

ABUKAF

Možná má magické schopnosti?

MANDOLINA

Ano, samozřejmě!

ABUKAF

Můžeš mi říct,
v čem spočívá jeho kouzlo?

MANDOLINA

Ano, samozřejmě! Ale dostala jsem rozkaz mlčet.

ABUKAF

Když se mi dobrovolně se vším svěříš, udělám tě šťastnou na celý život. Tvé dosavadní dny
stejně nebyly ty nejlepší.

MANDOLINA

Ano! Bída a smutek! A co je horší
Nejhorší je, že mám tu smůlu, že mám hloupého
manžela.

ABUKAF

Je váš manžel pohledný?

MANDOLINA

Oh, fuj! Tak ošklivý jako pavián.

MANDOLINO

(stranou) To mě staví přímo do lesku.

ABUKAF

Taková krásná žena, takový hloupý muž! Řekni mi,
nechceš zůstat se mnou?

MANDOLINA

Proč ne? Ale jednou jsem někde tři dny,
pak už nikdy nejedu dál.

ABUKAF

To je také moje vůle! A teď mi řekni,
v čem spočívá moc toho cizího knížete?

MANDOLINA

U pasu nosí měšec na zlato,
který se tisíckrát a milionkrát
za den naplní zlatem.

ABUKAF

(stranou) Vyrvat mu to je věcí mé dcery.
první povinností mé dcery. (k Mandolině) Kouzelný pytlík?

MANDOLINA

Ano! Pak má také… Ach můj bože! Můj manžel!

ABUKAF

Pojď se mnou, drahá ženo. (Odcházejí.)

Scéna 20

Mandolino, sám.

MANDOLINO

Jak? Unést mou ženu! Udělat z ní Sultánku! Tohle
tak nenechám! Půjdu po nich! Kde je moje žena,
tam musím být i já.

Scéna 21

[Předchozí] k tomu 2 otroci.

OTROK

Kam?

MANDOLINO

K mojí ženě!

OTROCI

Na tuto cestu nesmí nikdo vstoupit. Toto je palác
Abukafa.

MANDOLINO

Palác nebo ne! Já chci do paláce taky!

OTROCI

Říkám ti, ustup, nebo ti rozbijeme lebku!

MANDOLINO

(Pohazuje si cinkající čepicí; otroci mu okamžitě skládají zdvořilé
komplimenty) Ha ha ha! Jak jsou ti chlapi najednou zdvořilí. Takže smím jít dovnitř?

OTROK

S potěšením! Budeme mít tu čest vás doprovázet.

MANDOLINO

Vidíte, co všechno ve
světě nedokáže čepice s rolničkou. (odchází)

Scéna 22

Pokoj v Abukafově paláci, otroci vynášejí podložky,
Zenomide, Sofrano ji následuje.

ZENOMIDE

Můj Pane! Více zdrženlivosti, jestli vás můžu prosit.

SOFRANO

Jaký je však můj velký zločin? Urazil
jsem snad blahobyt v nejmenším?

ZENOMIDE

Vaše tajnůstkářství mě uráží.

SOFRANO

Tajemství? Nerozumím?

ZENOMIDE

Ne? Jak se můžeš modlit, abych byla jediná,
koho miluješ, když mi ani neřekneš původ
svého velkého bohatství?

SOFRANO

Pokud tě však svou láskou k tobě ujišťuji, že po třech dnech
budeš mnou poučena o všem, co se týká tvého života.
Když tě ujistím, že tvou lásku
lásku navždy ztratit chci, že by ses měla dokonce zříci mé ruky
a srdce, pokud ti ji neobjevím. Jen tři
zbývají tři dny, Zenomide!

ZENOMIDE

Na zdraví, Princi! Uvidíme se zase za tři dny. (chce odejít)

SOFRANO

(Drží ji zpátky) Zenomide!

ZENOMIDE

Žádné násilí, můj pane!

SOFRANO

Ty můžeš žít tři dny ode mě?

ZENOMIDE

A ty můžeš přede mnou tři dny tajit původ
nebo nadpřirozený zdroj svého bohatství?

Scéna 23

(Předchozí) k tomu Abukaf.

ABUKAF

Sofrano, jsi statečný a odvážný mladý muž! Moje
dcera ti už jistě řekla, že můj přísný
postoj proti tobě byla jen zkouška. Zachoval ses
mužně. To je pravda, můj synu! Ten, kdo chce vládnout
a velet druhým, musí být vytrvalý a rozvážný tváří
v tvář všem překážkám. A nyní, mé děti, už nebudu
rušit vaši radost. Právě jsem byl povolán k důležitým
státním záležitostem několik mil odsud.
Za několik dní se opět setkáme. (Políbí ho) Na shledanou! Zenomide, brzy se opět setkáme.
Pořádku, vládni v mém paláci, jako bych byl přítomen,
ať ti nechybí nic, na co by si tvůj ženich
měl sebemenší důvod stěžovat. (potají) Na opasku má
kouzelný váček naplněný zlatem.
Vymámit ho z něj lstí a lichotkami, to je
první a nejdůležitější záležitost. Jakmile ho získáš,
vydejte se do pomerančového háje, který vede k velkému
kanálu; tam na tebe počkám s několika loděmi. Poplujeme do našeho letohrádku a pak dobrou noc, pane ženichu. (nahlas) Sofrano, přeji abyste se s námi nenudil a abyste nikdy nelitoval, že jste viděl Basoru. (odejde)

Scéna 24

Předchozí.

ZENOMIDE

Sofrano, neřekneš mi své tajemství dřív..,
než za tři dny?

SOFRANO

Nejdražší Zenomide, mluvme o jiných věcech. Nechť
ať ti mé srdce řekne, jak nevýslovně
tě miluji.

ZENOMIDE

Ó, ta věčná jednotvárnost! Sedni si se mnou, Sofrano!
(sednou si) Kdybych se dozvěděla tvé tajemství,
nebo ho dokonce našla, odmítl bys tento dar svojí Zenomidě?
Nepodělil by ses o něj se mnou?
Ty stojíš? Copak s tebou nesdílím
své srdce?

SOFRANO

To je všechno pravda, ale…

ZENOMIDE

(rychle vstane) Viděli jsme se naposledy.

SOFRANO

Kam Zenomide?

ZENOMIDE

Ke svému otci! Budu cestovat, lovit, dlouho truchlit, dokud na
tebe nezapomenu. Ach, mé srdce.

SOFRANO

Zenomide, ani slovo! Slibuješ, že mi dnes dáš ruku
a přesvědčíš otce, aby odložil
svou cestu na zítřek?

ZENOMIDE

Chci, abys mi bezpodmínečně vydal svůj poklad,
své tajemství, protože jen tak
mi můžeš dokázat svou lásku.

SOFRANO

Tak to bude! Ale sám to nikdy neodhalím! Pokud jsi tak
šťástná, to je k prozkoumáním, tak se s tebou podělím, ještě dřív, než bude dvoje ruka moje, o všechny poklady!

ZENOMIDE

Dobře! Pojď, drahý! Zazpívám ti mezítím malou romanci (Posadí se.)

ZENOMIDE

Mladík čerstvý jako mléko a krev
byl pro chytrou dívku dobrý.
Pták, který byl jeho oblíbený
byl dívčiným oblíbencem.
Často se ho ptala, jak se jmenuje,
ale on jí to nikdy neřekl.
To dívku velmi rozčilovalo,
její podezření rostlo čím dál víc.
Jednou si k němu přisedla,
tak blízko, jako jsme byli oba,
a řekla: “Ty miláčku, víš, jak tě mám ráda.
ale zdá se mi, že už mě nemiluješ
jako kdysi, když jsi mě
tak vroucně miloval?
Pták mi bere tvé srdce,
kéž by nebyl s tebou.”
“A co ty?” zeptala jsem se.
Vtom se do hovoru vložil mladistvý rošťák:
“Ať je pták ptákem!
Mé srdce patří navždy tobě;
Ale tenhle pták je i můj.
Miluji ho stejně vroucně
a láskyplně jako tebe.
Ale až ho poznáš, bude pro tebe
stejně důležitý jako pro mě.”
Dívka přemýšlela, co je to za ptáka.
“Vrabdc to určitě to není,
papoušek, špaček, který mluví?”
Rychle její malá ruka sáhla úhledně
do ptačího krmítka. “Tak jako já,
prosťáček,” vykřikla, “bude on!”
Odskočila, on seděl sám.
(Při poslední sloce vzala sáček
z opasku a odskočila).

Scéna 25

Sofrano; Mandolino, který přišel v rámci romance.

SOFRANO

(volá za ní) Zenomide, teď už všechno víš. Vrať se,
všechno bude tvoje jako moje. Zenomide! Zenomide!
Jak? Dveře jsou zamčené?

MANDOLINO

Můj milý generále, nepřítel se rafinovaně vymluvil,
jak vidím.

SOFRANO

Zenomide! Zenomide! Nehorázný podvod! Měla by…

MANDOLINO

Tebe podvést? Ha ha ha! Ty už jsi podvedený.

SOFRANO

Zenomide! Kdyby v tobě jen jiskřička lásky
zářila, pojď a neklam mě více.
(zaklepe)

MANDOLINO

Marné je klepání a prosby!

SOFRANO

Zenomide! Už mě nepokoušej. Má moc je
strašná.

MANDOLINO

Někde jsem slyšel: “Nikdy nežertuj s falešnými kočkami
a mazanými ženami.”
A je to pravda.

SOFRANO

Ale kdo proboha jí mohl
odhalit mé tajemství?

MANDOLINO

Moje šibalská žena!

SOFRANO

Ne, říkám!

MANDOLINO

Ano, říkám! Proto ji ten šibalský Abkauf přijal mezi své ženy.

SOFRANO

Ha! Teď už je mi ten podvod jasný! Na…

Scéna 26

[Předchozí] A navíc otrok.

OTROK

Zenomide posílá mým prostřednictvím poděkování bohatému Sofranovi
za vzácný dar; zároveň mi přikazuje, abych vám vyřídil,
že se chystá odplout se svým knížecím otcem
do Bannu.

SOFRANO

Příteli, veď mě k ní!

OTROK

To je mi pod trestem smrti zakázáno.

SOFRANO

Jak? Už nemám Zenomide nikdy víc spatřit?

OTROK

Takový je rozkaz! Sbohem! (odejde)

SOFRANO

(po zamyšlení) Ha! Nejbolestivější mučení ať
je přísaháno všem. Pojď, nástroji od mého otce!
(vezme si buben)

Scéna 27

[Předchozí] k tomu Derwisch

DERWISCH

(rychle) Stůj! Přivolal by sis svůj vlastní pád!
Pojď, musíš sledovat Zenomidu
do Banna. (odvádí ho pryč)

MANDOLINO

Ale proboha! Kam pak moje žena odpluje? (odchází)

Scéna 28

Břeh moře. Noc.Sofrano, všichni dervišové,
Mandolino, Maurové na jedné straně na mnoha lodích.
Abukaf, Zenomide, ženy, turci, na druhé straně na
lodích. Hrom, bouře. Na zemi stojí
věže, které osvětlují obzor.

SOFRANO

Přestaňte, nevděčníci! Stát! Pojďte, chyťte je! Přitáhněte je sem!
(Boj. Abukaf, Zenomide jsou vtaženi do
Sofranovu loď. Mandolino
si nasazuje čepici a chytá Mandolínu).

[č. 16. Hudba k MOŘSKÉ BITVĚ]